Do Chrámu - pokračování

26. března 2009 v 19:01 | Soulflyer |  Já a můj blog
Elf-Einaradin vedl Irilin skrz tiché zahrady. Jejich kroky směřovaly k malé stromové chýši. Irilin si elfa prohlížela. Vypadal jako Einaradin ale jakoby ji nepoznával. Irilin zesmutněla ale nepřestávala ho následovat. Jakmile vyšli nahoru do domku, elf za nimi zavřel dveře a otočil se k Irilin.
,,Jsi to ty Irilin?" Zeptal se jí.
,,A kdo jiný." Usmála se na něj ona. ,,Einaradine!." ¨Vydechla a uchopila ho za tváře. Zároveň se v slzách zhroutila na jeho hruď.
,,Irilin, tolik jsi mi chyběla." Pošeptal Einaradin a objal ji. Irilin nepřestávala vzlykat vzlykat tak ji Ei pohladil po vlasech. Poté Irilin nadzvedla hlavu a Einaradin ji políbil jako když se žíznící po dlouhé době napije. Irilin zavrněla štěstím a objala ho. Oba se chvíli beze slov houpali v obětí toho druhého.
,,Nemám moc času Irilin." Řekl najednou Einaradin. ,,Elunne za chvíli prohlédne mou iluzi a já musím zmizet dřív než se to stane."
"Co se děje Einaradine?" Zeptala se zděšeně Irilin.
,,To ti teď nemůžu říct. Jen ti poradím. Elunne nemůžeš věřit, zapletla se do věcí démonů." Odpověděl Ei. Irilin stála jako opařená. Elunne byla někdo, komu Irilin věřila více než komukoli jinému. Einaradin pochopil její pohled, nevěřila mu. Nemohl ani doufat v nic jiného. posmutněl.
,,Irilin, vím že mi nevěříš, ale musíš otevřít svoje oči. Já teď odcházím, ale zase se vrátím. Dej na moji radu. Ne Všechno co tu uvidíš a uslyšíš je pravda." Einaradin domluvil a rozplynul se.
,,Néé počkej!" Zakřičela Irilin, ale einaradin byl už pryč. Sedla si na postel a po tvářích jí tekly slzy neporozumnění.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ozval se zvuk těla dopadajícího do písku. Einaradin padl únavou do svého vyvolávacího kruhu. Cesta do zemí mimo tuto sféru ho hrozně vyčerpával. Ležel na pláži a cítil jak mu chladný písek pomáhá se vzchopit. Zvedl se na ruce a těžce oddychoval, přemýšlel o svém plánu a o Nikitě, která byla rušivým elementem. Zatím ji zaměstnával jeho klon, kterého vytvořil při rituálu roztělení. Může ho kdykoli přivolat a odvolat. Zvedl se na nohy a rozmazal kruh nakreslený v písku. Poté se vydal k malé chýši kterou si postavil z palmového listí. Už tam žije nějakou dobu, a chystá plán a záchranu Irilin. Osud jeho klona ho už nezajímá. Ať si jdou s Nikitou po své cestě, on bude následovat svoji hvězdu osamněle zářící na noční obloze, hvězdu Irilin.

Uvnitř jeho prostého obydlí si lehnul na rohožku, kterou si udělal z trávy. V srdci cítil Irilinu přítomnost, i když nikde nebyla. Pociťoval zvláštní prázdno dohromady s pocitem lásky k Irilin. Byl zmatený a unavený. Zavřel oči a představil si ji. Byla to jedna z nejkrásnějších myšlenek, které ho poslední dobou potkaly. Cítil se sám, jen s nadějí na změnu. Možná by bylo lepří zapomenout, ale Ei se nevydává po jednodušších cestách. Bude bojovat o záchranu Irilin do svého posledního dechu. I kdyby se zdálo že je to už ztracené. Nikdy nezapomene na to co jí dluží. Teď jí musí pomoct a vrátit se k ní. Miluje ji a nedá ji nikomu jinému, ani bohyni. Ei zatnul ruce v pěsti. Irilin je jeho hvězda a naděje a on ji neztratí. Nikdy si není jistý jejím názorem a svým. Teď ale nastal čas kdy jsou Einaradinova rozhodnutí pevné a nezlomné. Pro Irilin udělá všechno. V porovnání s jeho snahou je vše ostatní bezvýznamné.

Ei se zvedl a otevřel oči. Obloha venku byla utopená v temnotě pouze s malými hvězdami které zářily stříbrným světlem a krášlyly jinak černou noční oblohu. Ei se rozhodl. Jelikož Darnassus je příliž opevněné aby se tam dostal normální cestou bude muset upravit svůj teleport tak, aby se dostal co nejblíže ke chrámu. Zvedl se a vyšel ven z chýše. Téměř okamžitě začal kouzlit teleport do Orgrimmaru kde sežene všechny potřebné přísady.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ei strávil den v Orgrimmaru hledáním surovin potřebných pro nový teleport. Večer již měl vše tak si najmul pokoj v jedné putyce. Musel si odpočinout než se přemístí do Darnassus, odkud se nedostane dokud nesplní svůj plán. Brzy ráno pak vykouzlí portál vedoucí přímo do srdce elfího města Darnassus. Ví že elfové jsou příliž tvrdohlaví aby ho pustili do svého chrámu, bude semuset proplýžit dovnitř k Irilin. Einaradinovi se oběvil v ruce krátký podivně kovaný meč a zahořel rudým plamenem. Světlo z ohně pobíhalo po místnosti a tančilo v Einaradinově obličeji. Zítra půjde pro Irilin, tu kterou miluje. Ve tváři se mu oběvil smutek. Poté si ale vzpomněl na irilin a na to jak bude šťastná až ho uvidí. Zatím je ale zapečetěná v Elunníných zahradách a Einaradinův smutek se změnil v ohnivou vůli. Postavil se na nohy a s mečem před ssebou přísahal že Irilin osvobodí. Kdyby ho teď někdo viděl, myslel by že z Einaradina šlehají ohnivé plameny železné vůle. Poté si ale uvědomil svoje počínání a nechal meč zmizet. Poté si lehl na postel a snažil se usnout. Zpočátku to nešlo, ale pak s představou Irilin odešel do zemí snů...
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Einaradin se probudil brzy ráno. Opláchnul se, najedl a připravil vše na rituál. Brzy už stál ve svém vyvolávacím kruhu a přemýstil se do hlavního města nočních elfů, do Darnassus.
Einaradin se rozložil na miliony malých kousků a obrovskou rychlostí zamířil do chrámu v Darnassus. Těsně před jeho cílem ale pocítil divné rušení a místo v chrámu se zhmotnil těsně u něj, pod sochou elfky lučištnice. Rozhlédl se. Nikde nikdo nebyl tak se mohl vydat do chrámu. Vyšplhal po kamenné zídce a ocitnul se před vedlejším vchodem, kterým tiše proklouzl dovnitř. Uvnitř chrámu bylo hotové bludiště chodem a chodbiček. Ei byl napjatý aby se stihl vyhnout komukoli v cestě, ale naštěstí bylo brzy ráno a všichni ještě spali. Ei procházel chodbu za chodbou a čím dál víc cítil Irilinu přítomnost. Nakonec se dostal ke kruhové místnosti se sloupy. Uprostřed bylo lehátko a na něm ležela Irilin. Ei musel překonat pokušení se za ní rozběhnout protože v místnosti nebyla sama. Zrovna k ní přicházely dvě elfky. Jedna z nich držela v ruce něco na způsob Injekce, která byla naplněna světélkující zelenou tekutinou.

,,Opravdu je to nutné?" Zeptala se první elfka té druhé.
,,Je to přání Elunne. Démonní krev ji udrží ve stavu, kdy bude schopná pobývat v Elunniných zahradách." Odpověděla ta druhá. Einaradin neváhal a téměž v okamžiku spálil obě elfky na popel. Poté rychle přiběhl k Irilin a chytil ji za ruku. Její ruka byla bezvládná. Ei musel jednat! Sedl si na zem a obratně si píchnul malou dávku démonní krve. Svět se mu zatočil a po chvíli se začal oběvovat v Eluninných zahradách...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama