Einaradin - Návrat

16. března 2009 v 19:31 | Soulflyer |  Já a můj blog
...... Dlouho .......

...... Křik neznámého .....


Einaradin zapomněl co je to čas, plul časem i prostorem, myšlenky ho stíhaly jedna za druhou ale tolikrát že je již nemohl počítat. Už nevěděl kolikrát ty obrazy viděl, kolikrát se vystřídali před jeho očima....

.... neplul ovšem skrze tmu, viděl nádherné a strašlivé věci, které mu krášlily jeho cestu zapomněním. Neskutečné výjevy ho naprosto fascinovaly, takové věci si nemohl představit ani v tom nejdivočejším snu. Najednou však padla tma .....

..... Oběvil se uprostřed džungle, ale poznal že není skutečná. Její okraje halila neproniknutelná opona husté, bílé mlhy. podíval se před sebe a uviděl postavu, ukrytou ve stínu. Jakmile ji ale spatřil vykročila k němu a vytasila meč. Einaradin udělal z opatnosti totéž a prohlížel si nově příchozího. Einaradin ho poznal, byl to on sám. Všiml si že se jeho kopie pousmála a vyrazila do útoku. Einaradin ovšem příchozí ránu vykryl a sám se pustil do boje .......

...... Bojovali spolu snad věky, džungle zmizela a oběvili se na vrcholku nejvyšší hory. Einaradinovi vzduch mrazil dech a neustálé poryvy smrtelně chladného větru bičovaly okolní štíty hor. Když si už myslel že padne kvůli chladu tak se scenérie opět změnila. Oběvili se u lávové řeky v nějaké jeskyni. Teplo pomohlo Einaradinovi nabrat nových sil a vrhnout se na protivníka s ohnivým odhodláním. Ovšem lávová řeka se začala vylévat z koryta a zaplavovat okolí. Přitom se zahřál vzduch tak, že při každém nádechu Einaradin myslel, že shoří na popel. Jeho protivník měl viditelně stejné problémy jako on, takže se Einaradin rozhodl toho využít a chystal se zasadit poslední ránu ......

...... Ta ale nedopadla. Když už si Einaradin myslel že protivníka protne vedví, scéna se zase změnila. Stáli uprostřed kulaté kamenné místnosti. Osvětlovaly ji malé šachty, kterými proudilo denní bílé světlo. Jakmile Einaradin uviděl svého protivníka, stejně překvapeného jako on sám, rychle využil situace a máchl po něm mečem. Čepel zasvištěla vzduchem ale jeho protivník ji stihl zastavit. Ozval se zvuk, jak naráží kov o kov. Einaradin na vrcholu zoufalství vykřikl:

"Odejdi ! Tento život patří mě!" Jeho protivník se pousmál, sklopil čepel, a zároveň si sundal přilbu.

"A já ti ho neberu." Ozval se hlas Elfkamův. Einaradin chvíli zíral na jeho tvář a s výčitkami ustoupil o krok do zadu. Když ale nepřišel očekávaný hněv z Elfkamovy stranÿ, odkud zněl jen smích. tak se rozplakal a objal svého bratra.

"Všeho tak lituji!"vykřikl Einaradin. "Vše co jsi musel kvůli mě prožít!"Elfkam ho chytil za ramena a podíval se mu do očí.

"Jsme bratři vzpomínáš ?" řekl Elfkam "A i bratři se někdy nepohodnou." Elfkam se nepřestal usmívat a jeho tvář značila odpuštění. Einaradin sklopil hanebně oči a tiše řekl:

"Když jsi tady, znamená to..."

"Ano, znamená to že jsem po smrti." Doplnil ho elfkam. "Ale nelituj mne, sám sem si to vybral. Z důvodu že Irilin odešla, proto mě už nebylo třeba." Při slově Irilin sebou Einaradin trhnul, jako by ho to bodlo do srdce.

"Byli jsme přátelé !" Doplnil rychle Elfkam když zachytil Einaradinův pohled. Einaradin zase zklopil oči a zašeptal:

"Promiň, já ... já." Einaradin se zasekl uprostřed věty. Prostě to nedokázal vyslovit.

"Já tě znám, a vím co pro tebe znamená." Ujistil ho Elfkam. Einaradin zvedl hlavu a pousmál se, Elfkam úsměv opětoval.

"Když odešla, znamená to že zemřela?" Zeptal se tiše Einaradin

"Ne, je pořád naživu, jen odešla daleko. Proto jsem také tady, vrátil jsem se pro tebe abych tě mohl poslat zpět." Odpověděl Elfkam. Einaradin stál zaražený, nechápal to. Elfkam ale pokračoval : "Když mi bohyně Elunne řekla, že jsi ztracený a nemohu pro tebe nic dělat, truchlil jsem. Ona mi řekla že je to kruh světa a života, a že ten nemůže být přerušen. Já jí věřil. Ale poté co jsi zemřel jsem dostal tušení, že není vše tak jak má být. Jen to že irilin tě pohřbila ve svém srdci, mi našeptávalo že se něco pohybuje jinak, než by se mohlo zdát. Proto jsem se vydal do velkého Elunnina chrámu ve skvostném městě Darnassus, abych se pokusil dosáhnout transu a navštívit elunne v jejím nekonečném paláci. Hle, podařilo se a já stanul pod korunami Mallornového lesa. Kde sídlila bohyně nočních elfů Elunne. Pátral jsem, a moje druidské schopnosti mi téměř okamžitě prozradily přítomnosti démona. Procházel jsem pod alejemi stromů ve strachu z démonů a uviděl jsem ji, samotnou bohyni Elunne oděnou v plášti černém jako noc u zrdcadla světů, ohromného jezera, vzpomínce na studnu moci temných elfů. U ní stáli na stráži dva Felguardi a ona mluvila s temnou postavou, zrdcadlící se v jezeře. Poznal jsem ho Einaradine. Byl to sám Sargeras ! Pán démonní legie! Vykřikl jsem překvapením ze zrady naší nejmilovanější bohyně, ovšem kvůli hluku jsem neopatrně upoutal pozornost Felguardů. Snažil jsem se zmizel, ale podařilo se mi to až na poslední chvíli. Einaradine, teď nemůžeme věřit žádnému z temných elfů, kteří věří Elunne." Elfkam domluvil a očekával Einaradinovu odpověď.

"Irilin je v nebezpečí, pokud důvěřuje bohyni. Musím ji přesvědčit aby se přidala k naší věci." Einaradinova odpověď byla Elfkamovým očekáváním.

"Pojď, pomůžu ti zpět na zem, já se vrátit nemůžu, pokud se pro mě někdo neobětuje, ale už se vrátit nechci, jsem starý Einaradine, starší než ty a Irilin dohromady. Svět zachraňují mladí, my staří ho opouštíme. " Řekl Elfkam. Nakreslil na zem tajemný symbol a posypal ho lístky, které měl v kapse. Najednou ze země vyšlehl zelený plamen a ozářil Elfkama a Einaradina. "Do tohoto plamene vstoupíš a začne tvá nová pouť .... "

"Nebo se rozhoří ta kterou už mám." Pousmál se Einaradin a rychle vkročil do plamene.

"Počkej!" Vykřikl Elfkam, ale zelený plamen s blafnutím zmizel. Elfkam se pousmál. "Zachraň svou Irilin Einaradine, zachraň ji před zkázou." a rozplynul se v mlze.




Zde je zkrácený budoucí děj: Einaradin se oběví v místnosti, která obsahuje Kruh Světa, Artefakt udržující svět neměnný a takový jaký je. Zjistí ovšem že ho má pod kontrolou Bohyně Elunne, Která se ho pokusí svést. Neuspěje ovšem a Einaradin zničí zlatý kruh, čímž bohyně elunne ztratí svou kontrolu nad Einaradinem. Elunne zmizí a v místnosti se Oběvuje Aegwynn blahopřející Einaradinovi za její záchranu. Společne vymyslí plán na záchranu světa před Sargerasem a Einaradin se vydává zachránit Irilin, která stále Věří v Elunne, čímž nevnímá okolní dění.

Plné články budou brzy doplněny ä já jen přeji příjemné počtení :) EI
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama