Einaradinova cesta za petem

16. března 2009 v 19:32 | Soulflyer |  Já a můj blog
Einaradin se pomalu potácel od chrámu k bance. Uložil si tam totiž spoustu věcí, které by se mu mohly teď hodit. Náhradní pistoli, svoje staré náramenníky a velké stříbrné kopí. U banky ho ovšem nechtěli k jeho pokladu pustit. Nepoznávali ho snad? Einaradin svou podobu ještě neviděl, ale jakmile bankéřům nahlásil potřebné tajné heslo tak mu jeho věci vydali.
Musel pokračovat v cestě. Navštívil nejdříve ochodní čtvrť v Darnassus, kde u obchodníka směnil své staré náramenníky za pár stříbrňáků. Nyní s váčkem cinkajících mincí se cítil lépe, protože už nemusel zůstávat v Darnassus a mohl se vydat z ostrova Teldrassil na pevninu. Ale měl v plánu ještě několik věcí. Nejdřív navštívit alchymistu, cítil se totiž řádně zesláblý, a nějaký ten elixírby to mohl spravit. Zamířil tedy do druhé čtvrti, ve které stály domy specializovaných výrobců zboží.
Dorazil práve včas, jelikož cestou předběhl skupinku bojechtivě vypadajících elfů, ketří nejspíš mířili také k alchymistovi, připravit se na bitvu. Jakmile k němu dorazil Einaradin tak koupil poslední lektvar kterýmu zbýval, a na místě ho vypil.
Jeho tělem projela vlna energie a nabila ho silou. Už nebyl vyčerpaný a mohl se vypravit splnit další část práce v Darnassus. Tedy navštívit Knihovnu v Chrámu a najít vhodného kandidáta na společníka. A skutečně ho po pár hodinách studování Bestiářů našel. Je o něm jen malá zmínka v jedné knize ale pro Einaradina se jeví jako ten pravý kandinát.
Podle legendy, která vládne v Auberdine, žije na severu tvor, kočkovité stvoření. Dlouhé zuby a ostré drápy má, kdo k němu se přiblíži už neodejde. Je to bílí přízrak beze cti, v noci neviděn. Nikdo ho nepřemůže, je to jen duch.
Einaradin se pousmál nad tou legendou.
"Ta kočka bude moje! " S tím zavřel knihu a vydal se skrze portál do přístavu.
............................................................................................................................................................
V trávě se něco pohnulo, Einaradin ležel skrytý ve vysokém rákosí a se všemi loveckými smysly, kterými vládl, pozoroval okolí.
Zašustění se opakovalo a kolem rákosí prošel vysoký stín.
Einaradin opatrně odhrnul pár stébl a pohlédl na velkého Nagu, který se kolem něj plazil. Do nosu ho pálil ostrý rybí zápach, a na jazyku se mu tvořila slina při vzpomínce na Pečenou Slunečnici, kterou si kdysi s Irilin opékali v Elwynnu.
Zároveň ho ale vzpomínka na Irilin pálila, jakoby mu někdo vrazil rozžhavený meč do srdce. Čeká a něj, nebo laškuje s muži a klátí jejich měkká srdce ? Einaradin se musel pousmát nad svojí žárlivostí. Teď skutečně nebyla doba se s něčím takovým zabývat.
Opět pohlédl na nagu. Na krku se mu houpal náhrdelník z kostí všelijakých mořkých tvorů. Podivné výběžky na jeho hlavě byly roztrhanné a krvácel. V chapadlovitých rukou nesl zlomený trojzubec. Nejspíš prohrál bitvu se sokem.
Einaradin se podíval na měsíc. Jeho lovený přízrak se má oběvit jakmile bude měsíc nad jeho hlavou. Má tedy spoustu času. Tiše vytasil Pistoli, zamířil nagovy na chapadlovitá záda a stisknutím spouště hlučně ukončil jeho trápení z prohry. Začala zábava.
Nag přepadl dopředu a pohřbil pod sebou své zlomené kopí. Zároveň uvolnil Einaradinovi výhled a on spozoroval nagijskou kněžku, jak se otočila , nejspíš po svém druhovi, kterého Einaradin právě odstřelil. Zasyčela jako zraněnná zmije, a z nastavaného chapadla vypustila proti Einaradinovi světélkující zelenou kouli, která mu po chvíli, zrovna co nabil zbraň narazila do hrudi. Nic se mu ale nestalo, zelená koule se rozplynula po jeho obleku, jako by to byl jen závan větru.
Einaradin se temně pousmál, zvel se do pokleku, zamířil a vystřelil smrtící zlatou čáru. Naga zatím nejspíš syčením volala svůj druh ať zničí vetřelce. Jakmile k ní ale dorazila zlatá čára, a s odporným zvukem připomínající křupnutí a zároveň mlasknutí zmizela v její hlavě, a opět se vynořila na druhé straňev rudém oparu. Einaradin to s chutí pozoroval pomocí dalekého pohledu.
Naga strnula a na chvíli oněmněla. Zavřela ústa a vypadala téměř lidsky. Po chvíli jí začaly po ramenech stékat dva rudé proužky krve a spadla dopředu.
Einaradin zrušil dalekou vizi a porozhlédl se po okolí. všude kolem něj se ozývaly zvuky šupin drhnoucích o písek. Zaleho zpět do rákosí a počkal až ustanou. Ozvalo se hlasyté syčení. Žalostné a zároveń bojovné. Einaradin se přinutil zvednout hlavu a vyhlédnout z trávy. Jeho pohledu se naskytla scenérie skupinky nagů, stojících nad padlými. Bylo jich 13, nejspíš celý knem co tu žil. Nad mrtvou kněžkou se zrovna postavil Ohromný nagijský náčelník a rozhlížel se po okolí.
Einaradin pomalu nabil do pistole 3 menší kulky a uvolnil si kopí ze zad, takže nyní leželo vedle něj. Zároveň vytáhl krátký nůž a zasunul ho do drážky pod hlavní pistole jako bajonet. Nyní byl připraven.
Poklekl a opřel si zbraň o rameno. Zamířil do hloučku nagů a vypálil smrtící dávku kovu. jeden nag padl, zbývalo 12. Einaradin popadl do jedné ruky kopí, ve druhé stále držel pistoli a rozběhl se proti nagům. Zatím ho spozoroval i jejich náčelník, ukázal na něj dlouhým pařátem a zasyčel do útoku. Nagové se začali plazit k Einaradinovi, který běžel z kopce svíraje dvě zbraně.
On se ale dobře připravil. Běžel šílenou rychlostí a zdálo se skoro že letí. Jeho mysl byla ale připravená a čistá. Zatím se přiblížil ke dvěma nagům. Drželi před sebou své trojzubce z korálů a něco na něj syčeli. Ale nestihli nastrčit své trojzubce do Einaradinovy cesty. Proběhl kolem nich , do jednoho zanořil svoji pistoli s nožem do slizké hrudi, druhého probodl skrz svým kopím. Blížili se ale další. Nechal pistoli v prvním nagovi, uchopil oběma rukama svoje kopí a nohou odkopl nagijskou mrtvolu aby ho z ní uvolnil. Zbývalo 10. Einaradin přeběhl k dalšímu. Ten se ovšem snažil vykrýt svým trojzubcem, ale Einaradinova rána šla na jeho hlavu. Než se stihlo přihodit něco jiného, vytryskly z místa styku Einaradinova kopí a nagijské hlavy zbytky chapadel a horní polovina hlavy, která byla přeťatá ve středu obličeje. Einaradin dokončil pohyb, jeho oděv zavířil při otočce vzad, a své kopí vrazil kopí přímo do rybího břicha dalšího nagy. Nyní ale strnul v pohybu.
Těžce oddychoval a cítil, jak se nehybní nag kácí z jeho kopí k zemi. Zároveň ho naplňoval pocit vítězství. Jeho Fialové oči zářily vlastním světlem. Z jeho očí a rukou jakoby unikaly stíny. Vypadaly jako černý kouř, mizící po chvíli v noční tmě. Einaradin vycítil dalšího nagu na boku a seknutím jeho jednočepelového kopí mu odťal jeho hadí hlavu. 7 jich zbývalo. Podíval se na měsíc a zjistil, že mu nezbývá moc času. Proto se na zbytek nepřátel rozhodl použít své elfské síly.
Odhodil zbraně a zaměřil mysl na nagijského velitele. On se začal ošívat , Strašlivě syčel a po chvíli se roztrhl do temného víru létajícího hmyzu. Ostatní nagové co zbyli se jakoby rozmýšleli zda prchnout či zůstat. Einaradin to ale vyřešil za ně. Napřáhl ruce jejich směrem, zašeptal pár slov a nagové zmizeli v Explozi ohně.
Potom co vítr odvanul poslední zbyky kouře, bylo prostranství prázdné, bez života. Leželo na něm ovšem pár různě znetvořených mrtvol nagijských válečniků, a velký černý kruh spálené vegetace.
.........................................................................................................................................................
Einaradin už stál na místě. Před ním se krčila malá soška divoké kočky vytesaná z mramoru. Měsíc se blížil k místu, kde by stál přímo nad Einaradinovou hlavou, a vydával jasnou bílou záři osvětlující Einaradinovu postavu. Nyní nevydával skoro žádný stín.
Ovšem jeho postava se změnila. Po bitvě s Nagy prohledal jejich vesnici a našel si novou zbroj, která byla před tím Nagů. Vypadal vskutku jako nějaký šlechtic. Dlouhý zelený plášť mu vlál za tělem v jemném nočním větříku, a z jeho stínu dělal šedivou pochodeň.
Měsíc stál přímo nad ním, a jeho světlo se nyní dostalo na dno malého dolíku vyvrtaného v kočičí hlavě. Stalo se něco zajímavého. Kočce se rozzářily oči ostrým bílým světlem a oslnily Einaradina. Ale on tušil co přijde. Otočil se a postavil se tváří v tvář průhledné kočičí bestii. Poklekl na jedno koleno a upřel na ni oči lovce. Oči, které nejde přehlédnout. Tímto započal Příběh Einaradina a Snížka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama