Plavba (vsuvka)

16. března 2009 v 16:24 | Soulflyer |  Co se nevešlo jinam
Einaradin otevřel oči. Cítil v srdci zklamání a smutek, protože se mu zdál sen o irilin, ale o té špatné irilin která je k němu bezohledná a jen ho využívá jako záchranný bod když ji zklame vše ostatní. Když se má dobře tak na Einaradina nemyslí, je to jen její přítel kterých má dost. Když ale ji všichni opustí tak zůstává jen s ním.

Einaradin se zvedl z postele a vyšel ze své kajuty ven na palubu zalitou měsíčním světlem. Opřel se o zábradlí s shlížel dolů na mořskou hladinu desitky metrů pod sebou. Moře bylo klidné a tiché. Vše vypadalo jakoby uspáno do hlubokého nočního snu. Jen občasné vrzání dřevěné vzducholodě mu připomínalo kde se nachází. Einaradin měl v tváři smutek. Přemýšlel nad Irilin i nad jeho zlými sny. Co když jsou pravdivé a Irilin skutečně není taková jak se na první pohled zdá. Do srdce se mu vkrádala pochybnost. Einaradin se nad tím pousmál ale po chvíli zase svěsil koutky. Chtěl být pro Irilin více než..... více než co? Zamyslel se Einaradin. Po tváři mu stekla slza. Čím déle s ní není tím méně v ni věří. Měl by se vzchopit ale prostě to nejde v tuto chvíli. Další slzy stékají Einaradinovi po tváři a mizí dole v temných mořských hlubinách. Jeho duše usedavě pláče nad jeho situací kdy se naděje ztrácí v nedohlednu.

,,Irilin.... kde jsi ? Když jsi se mnou tak zapomínám na problémy, chci tě potěšit, vykouzlit úsměv na tvé tváři. Bez tebe to není ono. Chci zase uvidět tvůj úsměv, ucítit tvou okouzlující vůni, a sám cítit ten hřejivý pocit v srdci." Einaradin potichu útrpně zasténal. Najednou se jeho ramena dotkla něčí ruka. Nejdřív se jen dotkla a zase odtáhla ale potom ho něžně uchopila. Einaradin otočil hlavou a uviděl Nikitu.

,,Vidím že nejsem jedinná kdo nemůže spát." řekla a zírala na oblohu. Einaradin zvedl oči a uviděl obrovský měsíc stojící přímo v úrovni jeho očí. Zářil téměř jako denní slunce.

,,Trápí mě zlé sny." řekl Einaradin tiše a stále zíral na měsíc.

,,A mě je zima." pošeptala Nikita a přitulila se k Einaradinovi. Ten na chvíli zkameněl ale potom se uvolnil. Chce se jen zahřát, pomyslel si. Když Nikita zpozorovala že to Einaradinovi nevadí tak se ještě víc přitiskla. Einaradin cítil jak se Nikita třese zimou. Stáli tam a pozorovali okolí, zatímco noc ubíhala. Einaradin promluvil a otočil se k Nikitě:

,,Nikito jak se..... " Ale nedomluvil Nikita se k němu otočila a podívala se mu přímo do očí. Nikita najednou pocítila podivný pocit. jakoby v ní proběhla jiskra. Naposledy to cítila když ji jeden šaman zasáhl šokem, ale tohle bylo tak příjemné. Proběhlo to velkou částí těla a pak se to vytratilo. Nikita se zase otočila a s blaženým úsměvem pozorovala vlny. Přitom prsty přejížděla po zábradlí. Einaradin to pocítil podobně jen už to znal. Tak takto to je, řekl si pro sebe. Cítil to vždy když si s Irilin nečekaně pohlédli do očí. Jiskra lásky.Nejspíš to způsobily ty zlé sny o Irilin a ta doba po kterou ji neviděl. Navíc Nikta byla v jistém smyslu hodně podobná Irilin. Rozhodně víc než všichni ostatní. Einaradin se zastyděl sám nad sebou že nedokáže odolat, zároveň si ale užíval ten krásný pocit který tak dlouho necítil. Nikita se najednou otočila a ztratila se v lodi. Věděla přesně pro co jde. Měla to uschované kdyby se jí to někdy hodilo.

Lektvar ztráty pochybností. Koupila ho od jednoho alchymisty v Silvermoonu. Podle něj dokáže způsobit že osoba která ho vypije nebude přemýšlet nad tím co je špatné a ztratí na nějaký čas všechny starosti a pochybnosti. Nikitě bušilo srdce. Nikdy necítila takovou touhu jako teď. Vletěla do kajuty jako vítr a začala přehazovat věci. Po chvíli to našla, malou lahvičku stříbrné tekutiny. Vzala malý pohárek a vyprázdnila do něj obsah lahvičky. Poté šla zpátky za Einaradinem. Který tam pořád stál a zíral na hvězdy. Přistoupila k němu a nabídla mu občerstvení. Einaradin to přijal a vypil pohárek až do dna. Nikita ho poté převzala a opatrně položila na palubu vedle dveří. Potom se k Einaradinovi zase přitulila.

,,Opravdu je tu zima" Řekl Einaradin a přimáčkl se k Nikitě. Ta byla zatím v sedmém nebi. nikdy předtím takovou lásku k nikomu necítila a jen to že se k ní Einaradin mačká pro ni znamenalo ohromné štěstí. Položila mu hlavu na rameno a uchopila ho za ruku. Einaradin se nebránil. Pod vlivem lektvaru nebyl schopný nijak odporovat a vnímal Nikitujako největší štěstí co ho na této cestě potkalo. Nikita cítila jak se jejich ruce spojily a hřály jako snad nikdy předtím. Její srdce se mohlo zbláznit a celé její tělo zaplňoval nádherný pocit. Zvedla hlavu a zase se podívala Einaradinovi do očí. A zase ta jiskra. Nikita vrněla štěstím a blahem. odtáhla se od Einaradina, ale stále držíce ho za ruku ho táhla na příď. Tam se posadili vedle sebe a pozorovali jak pod nimi mizí mořské vlny. Nikita cítila obrovskou touhu a sílu okamžiku. Otočila se k Einaradinovi a on k ní. Usmíval se na ni. Nikita se k němu přibližovala. Střídavě se její oči zaměřovaly na Einaradinovy oči a na jeho rty. Už nemohla čekat dál. Udělala rychlý pohyb a přitiskla své rty k Einaradinovým. V tu chvíli pro ni všechno ztratilo hodnotu a celý vesmír se zmenšil v něco nicotného a malicherného. celá její pozornost se zaměřovala jen na jedinné, na ten nádherný pocit který v životě nepoznala. Kdyby mohla tak by celá explodovala na miliony kousků, tak silné to bylo. Jejím tělem procházelo na tisíc pocitů a myšlenek. A všechny to chtěly pochopit, i když to se nemohlo stát. Čas se pro ni zastavil a a vše vnímalo jedinné. Einaradina.

Nikita se vzpamatovala, odtáhla svou hlavu a opřela ji Einaradinovi o rameno. Přemýšlela nad tím co udělala a litovala toho. Chtěla Einaradinovi pomoct ne tohle. Ale kdo mohl vědět že se do něj tak zamiluje. Teď jí bylo všeho líto a musela to napravit. Vstala. Einaradin její pohyb opakoval a následoval ji. Mířili zpátky do podpalubí k Nikitině kajutě. Nikita nechala Einaradina stát ve dveřích a přehrabovala se v batohu. Našla to. Lahvičku tekutiny bílé jako mléko. Vzala Einaradina za ruku a vedla ho k jeho kajutě. Něco jí říkalo ať to nedělá ať už pro tu nádhernou vzpomínku. Ale ona byla pevně odhodlaná. Uložila Einaradina do postele a naposledy ho dlouze políbila. potom mu nabídla pití. Einaradin se napil z lahvičky a téměř okamžitě usnul. Nikita se vypravila zpátky do svého pokoje a byla smutná z toho co musí udělat. Lehla si do postele a vypila zbytek lahvičky. Okamžitě usnula a lahvička jí vypadla z ruky na dřevěnou podlahu. Nalahvičce byla etiketa a na ní stálo :


Lektvar zapomnění / 24hodin
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama