Konec všem nadějím

23. června 2009 v 15:38 | Soulflyer |  Moje vlastní tvorba
Když EI zmizela tak se Einaradin vrátil k Irilin. Ležela klidně a celé ticho rušily jen její nádechy a výdechy které se rozléhaly místností jako tichá symfonie nezaměnitelné podoby. Einy ji políbil na čelo a sedl si vedle ní na lavici. Teď už ji získal zpátky, budou zase šťastní a on neudělá nic čím by to mohl pokazt. Einy přemýšlel a rukou jemně hladil Irilin po vlasech. Najednou se ozval nádech hlasitější než ostatní a irilin pootevřela oči.

,,Eina...rad...i.... " Ozvalo se jí tiše z úst a Einaradin se na ni pousmál. Oči se ale zase zavřela a z koutku se jí vyhrnul pramínek krve. Einaradinovi zamrznul úsměv na tváři. Jeho klidnou a příjemnou náladu vystřídalo absolutní zděšení když to viděl. Dech v místnosti utich a Einaradinovi, který byl neschopný pohybu se vyhrnula z oka slza. Stekla mu po tváři a s hlasitým kapnutím dopadla na chladnou kamennou podlahu. Irilin byla zase pryč. Einaradin se zvedl a lomcoval jím vztek jako nikdy předtím. Byl tak blízko ... tak blízko k Irilin. Z hrdla mu vyšel drásajíci řev a hodil o stěnu první starověkou vázou, která mu přišla pod ruku. Zhluboka oddychoval a cítil jak jím prochází šílenství ze ztráty tolik milované, že to ostatní dokážou jen těžce pochopit. Einardin ještě chvíli zuřil ale poté se uklidnil a vrátil k irilininu tělu. Ležela tam čistá a tak krásná, nikdo by nepoznal že je mrtvá nebýt malého rudého pramínku na straně úst. Einaradin pocítil těžký smutek a samotu. Nemůže tu ale Irilin takto nechat. Vzplála mu ruka a přitisknul ji k irilině hrudi. Za chvíli ležela na lavici místo irilina těla jen hromádka popela. Einaradin všechen popel vzal do pláště a odnesl ho nahoru do ruin kde ho nechal rozfoukat pouštním větrem. Takovým větrem který měla tak ráda.

Když byla irilin pryč, přišel čas na pomstu. Ei se rozhodl že zabije každého koho potká protože každý mohl způsobit že ji ztratil, že ztratil svou milovanou irilin. Einaradin si oblékl plášť a přes hlavu si dal kápi. Vzal meč, který patřil EI a který nechala v chrámu a vydal se do Gadzegalanu, nejbližšího města plného obětí. Kráčel pouští bez mountů, kteří se nejspíš vrátili ke svému pánovi, pánovi který už dlouho žít nebude. Jakmile dorazil ke městu tak se rozhodl jednat tiše. Bylo zrovna brzké svítání a ospalé stráže stály nepozorně u brány do města. Einaradin vešel jako normální host, ale za branou začalo jeho řádění. Obě stráže se zhroutili v okamžiku, když se jim zabodl dlouhý meč do břicha.

,,Ubozí goblini." Pomyslel si Einaradin a s divokým úsměvem pokračoval od domu k domu. Vraždil muže, ženy i děti. Nikdo nedostal šanci na slitování. Všichni padly pod jeho mečem, nebo pod mocnými kouzly které pálily, mrazily a sžíraly temnotou. jakmile vyčistil všchny domy tak vyšel ven a zamířil k hospodě, poslední budově kde ještě nebyl. Do cesty se mu dostalo pár stráží ktří ho chtěly zastvit ale jejich těla se roztrhla a proměnila se v odporné nemrtvé následovníky, ghůly. Takto pokračoval až k hospodě. U dvěří se trochu očistil a nasadil nevinný výraz. Poté dveře otevřel a vešel dovnitř. První věc kterou uviděl ho absolutně zaskočila vůbec ji nečekal. Zíral do Očí Nikitě. Najednou z něj zmizela všechna zlost a smutek, jakoby byl vysát warlockými schopnostmi Nikity. Pak ho jeden ghůl zasáhl ranou zezadu do hlavy a on omráčený padl k zemi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akemi Akemi | Web | 1. srpna 2009 v 8:32 | Reagovat

To bylo dost tvrdý...Einaradin se nechal unést,že?:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama