Setkání Tří

10. srpna 2009 v 22:28 | Soulflyer |  Moje vlastní tvorba
Z pouště ještě pořád vanul teplý denní vzduch ale pomalu se přizpůsoboval nočnímu chladu. Měsíc a hvězdy zářily tak jak to Medraen nikdy neviděl. Snad to umocňovala prázdnost okolní krajiny, kde jen občas vystupoval z roviny nějaký kopec, z roviny plné písečných dun. Medraen se pomalu procházel okolo hradeb města Gadzegalan a v hlavě se mu honila spousta myšlenek. Zároveň cítil jistý druh provinění když si vzpomenul na zlatý medailonek skrytý v kapse na vnitřní straně jeho róby a na smrt mladé dívky před pár hodinami v malém pokoji v hospodě. Jeho mysl se ztrácela dál a dál mimo realitu a bloudila skrz myšlenky a vzpomínky. Einaradin. Jistě mu vše vysvětlí a ukáže ztracenou pravdu jeho poslání. Nejdřív ho ale bude muset najít.

Medraen se zastavil a vyslal své myšlenky jako chapadla obrovské nestvůry skrz prázdnotu pouště. Někde tu musí být aspoň jeho otisk, aspoň něco malého co by mu mohlo napovědět. Najednou to uviděl. V mysli se mu vynořilo místo, zhroucený kamenný vchod s rozpadlými dveřmi postavený z písečného kamene. Cítil tam Einaradinovu přítomnost a přítomnost ještě někoho jiného. Zatímco Einaradinův otisk byl zklíčený a potrhaný smutkem a různými silami, kterým Medraen nerozumněl, druhý, neznámý otisk byl mnohem živější. Byla v něm sice cítit jistá únava a trocha smutku, ale uvnitř byl hravý a divoký. Roztoužený a nespoutaný. Medraen se pousmál a otevřel oči, uviděl přesně to co mu ukázala myšlenka. Téměř zborcený vstup do nějaké místnosti. Jeho teleportace rozvíříla písek v okolí a ten teď odlétal jako velký mrak znovu a znovu dopadající na duny a převalující se ve své nekonečné pouti. Medraen si nasadil kápi a opatrně, opíraje se o svojí hůl vstoupil do temné místnosti. Špička jeho hole se rozzářila a požírala ustupující tmu, jak si Medraen razil cestu dopředu temnou chodbou. Jeho boty ztěžka dopadaly na kamennou podlahu a ozvěna bušila Medraenovi v hlavě, spojíce se s tlukotem jeho srdce v údery hromu. Chodba se zdála nekonečná a když už to Medraena přestalo bavit naštěstí to zahlédl. Malý otvor na konci tunelu, pomalu se zětšující jak medraen postupoval dál. Ze dveří přímo vyzařoval smutek, nenávist a zlost, až se Medraenovy zatřásla kolena. Nakonec se přemohl a zatlačil na zlaté ornamenty velkých zdobených dveří, které se následovně vrzavě otevřely dokořán. Medraen nahlédl dovnitř, doufajíce že spatří ty po kterých pátrá. Ale jedinné co spatřil byla obrovská ohnivá stěna, která se ohromnou rychlostí valila k němu. Medraen zděšeně zakřičel jedinné kouzlo co ho napadlo a z roky mu vyrazila sprška ledových úlomků tavící se při styku s ohněm na vodu a poté vypařující se na páru. Medraen nepřestával chrlit led dokud oheň nezačal slábnout, a poté nebyl zcela uhašen. Po rozpadu žhnoucí stěny se mu naskytl pohled na Elfa a Elfku, která se krčila na zemi s napřaženými dlaněmi směrem k Medraenovi, trochu očouzená od ohně a s drobným kouřem stále vycházejícím z jejích rukou.

,,Kdo jsi cizinče ?" Zeptal se Einaradin s ledovým klidem

,,Medraen Soulflyer" odpověděl Medraen a čekal na jejich reakci.

,,A co tu pohledáváš?" Zeptal se ho znovu Einaradin

,,Hledal sem tebe Einaradine" Odpověděl mu Medraen. Einaradin se chvíli tvářil nevěřícně ale pak vyštěkl:

,,A co mi chceš ? Já tebe neznám a nikdy sem tvoje jméno neslyšel!"

,,Poslal mě mistr, prý potřebuješ pomoci" řekl Medraen a viděl jak Einaradinova tvář vadne.

,,Takže mistr." Pošeptal si Einy pro sebe s sesunul se do sedu. Medraen k němu přišel a podal mu ruku. Einy to opětoval a mezi jejich dlaněmi proběhl kratičký záblesk, výměna myšlenek dvou kouzelníků. Medraen mu poté hleděl dlouho do očí a s vážným obličejem se posadil na okraj kamenného schodu. Takhle to tedy bylo. Einaradin mu předal všechny myšlenky o jeho cestě a výpravě, a Medraen zase svoje. Poslal mu i myšlenku o mrtvé dívce a vypadalo to že Einaradina zcela zdrtila. Medraen vytáhl medailonek z kapsy a podal ho Einymu do ruky. Ten ho otevřel a bezhlasně přečet ty dvě jména. Pak zesmutněl ještě víc. Medraen ho pochopil protože poznal pravdu o Irilin, i to že za dívka v taverně byla Einaradinova sestra kterou nikdy neměl možnost poznat.

Když Medraen veděl vše o Einaradinovi přesunul svoji pozornost k dívce na druhé straně místnosti. Byla mladá a velice hezká. Neposlušné vlasy ji vlály okolo hlavy a ta vnitřní síla ... Medraen se přistihl že na ni zírá bez dechu, jako by mu ho všechen vzala. Když si to uvědomil zatřepal hlavou a podíval se k východu. Neuniklo mu ale že se ona dívka začervenala a pousmála se na něj. To jménu mu utkvělo v hlavě, jméno které mu neřekla ale on si ho přečetl z její duše ... Nikita. Medraen dostal pocit že tohle jmého ho bude provázet až na věky.

Zatímco mlčel a ztraceně zíral na dveře, zvedl se Einaradin a a představil Medraena Nikitě. Ta hned se zájmem v očích k němu přiskočila a začala se ho ptát na různé otázky z okolí magie a tak. Medraen byl rád že se o něj zajímá tak vše vyklopil a zavedl rozhovor směrem k životu. Einaradin si jejich koketování nevšímal a stál Naproti východu ze kterého vanul čerství vzduch do zatuchlých podzemních prostor. Irilin ... je mrtvá, cítil jak mu to rozežírá duši a bál se že ho zase ovládne temná síla. Musejí si pospíšit, už není čas. Einaradin se otočil k těm dvěma kteří pořád nadšeně diskutovali o různých věcech a oznámil že musí odejít do chrámu jako zvěd. Nejdřív se podivili, ale Einaradin na tom trval a nedlouho poté se teleportoval pryč. Zůstal tam jen Medraen a Nikita které pátrala po Nějaké velké kočce. Když ji nenašla vrátila se zpátky za Medraenem a znovu se ponořili do víru rozhovoru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama