Polibek! Citové pouto

3. září 2009 v 14:36 | Soulflyer |  Moje vlastní tvorba
Smaragdový sen, zelená krajina plná vysokých stromů, květin, rozkvetlých keřů a tyrkysových potoků. Všechno navěky ztracené v jiné dimenzi, odkud se tato krása nedostane. Po travnatých kobercích se procházejí jedinné bytosti, druidové. Na věky snící zeleným bezůtěšným snem. Už dávno zapomněli že sen je jen pouhým snem a změnili se. Již neodpovídají na pokusy o jejich probuzení, jejich těla zemřela když zapomněli kdo jsou, když jim Elunne odstřihla cestu zpátky, někteří se ztratili, jiní vše zapomněli, staly se z nich pouhé stíny, duše bez fyzické podstaty, navždy plovoucí skrz jejich jedinnou realitu, smaragdový sen.

Když se uprostřed této reality oběvila myslící duše, bylo to jako divoká bouře trhající zemi na kusy - Einaradin. Přišel žádat o pomoc ale již nebylo koho. Realita Smaragdového Su se hroutila sama do sebe. Zelené stromy a moře trávy, vše mizelo aby za sebou nechalo jen prázdnou vyprahlou planinu. Einaradinův přichod zažehl zničení tohoto světa, vše tak, jak to naplánovala Elunne pro Sargerase. Einaradin smutné stál na místě svého přichodu a zíral zkázu. Jakmile zmizelo vše naznačující známku přírody a života, začala se země propadat. Einaradinovi to stačilo. Vědomně vystoupil ze Smaragdového Snu, který se nyní hroutil sám do sebe. Nikdy si nepředstavil, čím musejí druidové procházet, když opouštějí sen. Zaplavila ho vlna bolesti, kterou kompenzovalo jen zklamání že nic nedokázal oběvit.Smaragdový sen byl zničen.

Darnassus byl zase v pořádku, Všichni obyvatelé se vrátili ke svým činnostem. Stráže lenivě postávaly na svých postech, krající se před pálícím sluncem. Jak dlouhou dobu ztrávil Einaradin ve spánku ? Tráva se zdála vyšší než když odcházel a nikde po něm nepátrali. Zašel si do místního baru kde zjistil, že spal celý měsíc ! Byl to pro něj docela šok. Zvedl se k odchodu a zaplavila ho vlna stříbrných vlasů. Celý jeho obzor vyplnil obličej elfky a najednou ucítil na svých rtech něco teplého a vlchkého. Po chvíli se to odpojilo a vzlykající koule vlasů se zavrněla na Einaradinově hrudníku.

,,T-t-t-ty!" Ozvalo se zpod stříbrného proudu. ,,Neozval ses, mohl jsi aspoň napsat. Proč jsi mě nehledal?" Bylo slyšet její vzlyky. Einaradin nechápavě stál. Tu osobu neznal ale zároveň jí nechtěl ublížit. Když po několika minutách zvedla hlavu a ukázala obličej, měla oči zarudlé od pláče a po tvářích jí stále stékaly potoky slz. Je tak krásná, blesklo Einaradinovi hlavou. Co se jí asi stalo? ,,Einaradine?" Promluvila, a on sebou trhnul. Jak ho může znát? ,,Znám tvé jméno, tvou tvář, a miluji tě... Ale nevím nic víc." Elfka se zhroutila a jedině Einaradinovo sevření jí zabránilo spadnout na zem. Kdo to může být? Einaradin ji v životě neviděl. z ničeho nic se Elfka změnila, a místo ní se oběvila Irilin. Postavila se na nohy a usmála se na oněmnělého. V koutku se jí oběvil pramínek krve a rozpadla se na miliony kousků. Einaradin se začal třást a cítil se hrozně zmatený. Zaplavila ho bodavá bolest v očích způsobená ostrým světlem a omráčila ho.

Einaradin otevřel oči. Ležel v nějakém pokoji připomínajícím stylem ten bar kde před chvílí stál. Na pravé straně se něco pohnulo a on poznal mladého barmana.

,,Pane, uhodil jste se do hlavy tak jsem vás odnesl nahoru. Jak budete moci tak můžete jít." Einaradin poděkoval a jakmile barman odešel tak se Teleportoval pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama