Probuzení

1. října 2009 v 18:18 | Soulflyer |  Moje vlastní tvorba
Zdobená síň ve Stormwindské pevnosti odrážela lesk celého královského paláce. Stěny z bílého mramoru zdobily obrazy s podobiznami šlechtičen a šlechticů, které Einaradin neznal. Seděl v polstrovaném křesle s rudým potahem a užíval si chvíli klidu. Jakmile totiž pověděl panovníkovi o hrozícím nebezpečí, zavládl povyk a téměř chaos. Po chodbách běhali vojáci, slyšel kapitány křičet rozkazy. Město se připravovalo k obraně. Einaradina každou chvíli někdo vyslíchal. Všichni chtěli vědět dodatečné informace o tom co spatřil u jezera, a on jim vyprávěl vše co viděl. Nejdřív mu nevěřili, ale brzy přišli zprávy z jiných krajů, které jeho tvrzení potvrzovaly. Něco mu však vrtalo hlavou, jeho magické síly byly slabé, a každé použití kouzel ho vyčerpávalo a způsobovalo mu bolest.

Asi po týdnu, který Einaradin ztrávil ve městě, dorazila zpráva že se dračí letka blíží ke Stormwindu. Hlídky na hradbách i patroly v ulicích města se znásobily, a bylo jen vzácností vidět prázdnou ulici bez vojenské kontroly. Einaradin se snažil nevnímat situaci okolo a soustředil se sám na svoji magii, která ho už aspoň trochu začala poslouchat. Předměty poletující ve vzduchu se vzájemně srážely a vydávaly kovový zvuk. Vzápětí zaplály a rozžhavily se doruda, po chvíli se začaly tavit a horké kapky železa stékaly do trávy. Oblažilo ho štěstí, poprvé v týdnu dokončil svůj výcvik. Sice se pořádně vyčerpal ale byl spokojený že se mu to podařilo.

Ozval se ohlušující řev a vzápětí se za ním rozeznělo zvonění zvonů na poplach. Einaradin se prudce otočil a naskytl se mu pohled absolutní skázy. Obloha se hemžila černými plazy, kteří chrlili koule žhavé lávy na hradby a do ulic města. Pár domů už hořelo a rozléhal se křik lidí, elfů, trpaslíků a draenajců. Zazněl roh a do vzduchu se vznesly mraky šílů a prolétly skrz formaci černých draků. Někteří se otřásli, jiní se probodaní zřítili k zemi. Einaradin stihl na poslední chvíli uskočit černému obrovi, který prorazil skrz magickou věž a s otevřenou tlamou po něm chňapl. Einaradin běžel nahoru po rozbořeném schodišti, které podpíralo zbytek věže, a pálil po drakovi proudy ledových střel, ostrých jako hroty mečů. Drak zařval a z probodaných částí těla se začala valit pára a dým, skrz kůži probleskovaly plameny, které zřejmě vyplňovaly celé drakovo tělo. Einaradin se otřásl nad tím stvořením a vypustil ze zbytku sil svých sil poslední ledovou střelu. Ve vzduchu ji proměnil v rotující talíř a navedl ji přímo na drakův krk. ten nastavil na obranu před ledovým diskem křidlo, ale střela prošla skr a po chvíli dopadla na zem dračí hlava. z rány sice pořád šlehaly plameny a z jeho žil vytékala žhavá láva, ale zbytek dračího těla už nebyl nebezpečný. Einaradin se vyčerpáním posadil na ruiny věže a těžce oddychoval. Zbytek města byl ponořen v dýmu a ohni, který pomalu požíral dřevěné i kamenné budovy. Čtvrť mágů byla už téměř zničená, sálající oheň pálil Einaradina na tvářích a v černém dýmu svítily zlatavé jiskry. Zahalil si hlavu do kápě a vyrazil směrem k přístavu.

V okolí se ozývaly rány a křik. Na oblohu už vidět nebylo, protože domy v úzkých uličkách byly příliš vysoké. Einaradin pospíchal, téměř běžel, cítil že v přístavu ho čeká něco jiného než ve zbytku města, cítil z toho místa jistý druh klidu, který ho přitahoval. Proběhl pod kamennou branou a odhalil se mu pohled na mořskou hladinu padesát metrů pod ním. Přístav vypadal mírumilovně, nepostižen dračím útokem. Einaradin se rozhlédl po okolí a když nenašel řádný náznak černých dračích šupin tak se sesunul k zemi vedle dřevěného vozu se senem. Cítil se vyčerpaný jako nikdy předtím, nějaká neznámá síla ho odtahovala někam pryč a jiná ho zase nutila zůstat. Nemohl ovšem dělat nic. Cítil, že se ani nedokáže zvednout kdyby přiletěl další drak. Z města za ním dozývaly dozvuky bitvy, podle řevu draků byli obránci zničeni, a oni se stali novými vlastníky města. Toto byl Einaradinův konec. Už jen seděl a čekal až ho některý z černých obrů připraví o poslední jiskru života.

,,Nezoufej." Ozval se mu v hlavě sladký hlas přinášející klid a pokoj. ,,Nejsi sám." Einaradin se hlasu chytil jako hozeného záchranného lana.

,,Kdo jsi?" Zeptal se opatrně.

,,Ty to víš." Odpověděl mu hlas a jemně se uchichtl. Einaradin si vzpomněl na vždy nezůčastněný hlas jeho sestry a ta změna mu přišla až neskutečná.

,,Ei? Ei jsi to ty?" Vyrazil ze sebe konečně.

,,Ano, kdo jiný." Uslyšel ve své hlavě hlas svojí sestry následovaný další dávkou zvonivého smíchu. ,, Přišla jsem pro tebe." Když hlas odezněl, začala se se před Einaradinem zhmotňovat bílozlatá ženská postava. Slouhé zlatavé vlasy jí vlály okolo ramen, stejně jako bílá róba. Na róbě měla zlaté brnění zířící vlastním světlem, na zádech rudý štít a u pasu zahnutý meč. Na zádech jí plály jako dva ohně malá zlaté křídla. ,, Vrátila jsem se protože jsem se rozhodla." Pousmála se. Poklekla před Einaradinem a zlatá záře pohasla. ,, Budu tě následovat kamkoli půjdeš, chránit tě, pomáhat ti, to je moje rozhodnutí. Budu blízko tebe až do konce." usmála se a zatočila se na místě. ,,Jsem tvůj ochranný anděl."

,,Anděl?" zašeptal Einaradin a v očích se mu odrážel lesklý pancíř a zlaté křídla.

,,Probuď se." Zašeptala Ei a dotkla se ho. Bílý záblesk je přenesl do Booty Bay, do místnosti kde strávil Einaradin spoustu hezkých chvil s Irilin. ,,Musíš si odpočinout, byl jsi poslán kouzlem v Darnassus na měsíc a dva týdny do magického snu. Během té doby plulo tvé tělo Twisting Netherem kde jsem si ho všimla. Přišla jsem tě zachránit, a musím ti něco říct." Einaradin se posadil na židli a Ei pokračovala. ,,Nejsem tvoje pravá sestra, tvoji rodiče mě adoptovali když jsem byla ještě dítě. Ale i přesto že nejsem tvoje rodina tě budu ochraňovat i svým životem." Ei propukla ve vzlykavý pláč a velké slzy jí tekly po tvářích. ,,P..potom všem co jsem udělal .. budu se sn..snažit." Ei se posadila na postel a tam, kde slzy stékaly na povlečení se tvořily mokré skvrny. Einaradin se zvedl a posadil se vedle Ei. Obejmul ji rukou okolo ramen a řekl:,,Jsem rád že tu jsi, chyběla jsi mi tu Ei." Pak se zvedl a venku se opřel o zábradlí. Ei už nebrečela, modrýma očima sledovala Einaradina, který jí dal nový smysl života, novou naději zrozenou ze snu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blacky Blacky | E-mail | Web | 4. října 2009 v 20:57 | Reagovat

Opravdu moc...nádherné.Moc se těším na další díl...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama