Vzpomínky a blesky

4. listopadu 2009 v 18:20 | Medraen Soulflyer |  Moje vlastní tvorba

Medraen konečně dostal povolení k prohledání knihovny. Prohrabával zaprášené hromady knih, rukou hladil století staré vazby. Ale to co hledal bylo daleko mladší. Kniha, která byla napsána v období příchodu pohromy nemrtvých před sedmi lety. Obsahovala mocná kouzla, která sloužila k likvidaci nemrtvých. Něco ho k té knize přitahovalo, ani nevěděl jak si na ni vzpomněl.

Oběvil ji ve třetím patře uprostřed regálu.

,,Vypadá tak normálně, ale je v ní velká síla." Otočil se Medraen k Nikitě, která ho všude následovala. Měla o něj starosti, miluje ho a neopustí ho, byl na ni milý ale neřekl jí že ji má rád, nezeptala se a vlastně ani ona mu to neřekla. Teď by mohl být ten pravý okamžik. Přišla k němu a levou rukou se mu dotka ramene.

,,Medraene..." Ale on se neotočil, listoval v knize, kterou oběvil.

,,Ano, ano ... velmi prosté a přitom..." Mumlal si pro sebe. Nikitiny obavy vzrůstaly, co pro Medraena ta kniha znamená? Může být cennější než... ona? Ne tak to nemůže být! Nikita přiložila i druhou ruku na Medraenovy záda a pomalu rukama klouzala až ho objala. Byla menší než on takže k němu mohla přitisknout svou hlavu. Poslouchala. Medraen dýchal rychle a trochu se třásl. Nikita se k němu ještě více přitiskla... Medraen se prudce otočil a odhodil Nikitu stranou. Podíval se jí do očí... Nikita vykřikla, to nebyl Medraen kterého znala, měl úplně černé oči, žádné bělmo. Uprostřed očí tančilo zelené světélko.

,,Nepřibližuj se ke mě! Jsem pán kultu zatracených, vůdce pohromy! Medraen Soulflyer, trhač duší! A ty budeš další do mé sbírky." Medraen se šíleně rozesmál a namířil na Nikitu ruce. ,,Teď pocítíš mou neomezenou moc!" Nikitě se v očích oběvily slzy a z Medraenových rukou vyrazily paprsky Blesků. Zasáhly Nikitu která křičela bolestí. Svalila se na zem a při výkřicích jí procházely výboje energie. Medraenův smích se změnil v křik. ,,Nikito! Nikito!" Přiběhl k ní a začal jí třást. ,,Nikito!" Otevřela oči. Medraen vypadal zase normálně, i když velmi vyděšeně.

,,Medrae...n.e..." Nikita začal brečet. Slzy štěstí jí kapaly z tváří na chladnou kamennou podlahu. ,,Medraene ta kniha!" řekla a ukázala na stůl nad kterým se vznášelo zelené světlo. Medraen zvážněl a přikývl. Otočil se ale Nikita ho chytila za ruku. ,,Společně.. prosím." Medraen se usmál a pomohl jí se zvednout. Knížka už nebyla tak obyčejná. Zářila zeleným plamenem, který oslňoval Medraena a Nikitu.

,,V této knize je ukryta moje minulost." Povzdech si Medraen. Nechť je zapomenuta. Vztáhl ruku nad záři a začal odříkávat likvidační kouzlo. Po chvíli kniha zmizela roztrhaná v Twisting Netheru. Medraen se usmíval. ,,A je pryč."

,,Nebude ti tvá minulost chybět?" zeptala se Nikita s pohledem na mizející díru v časoprostoru.

,,Jen při pohledu na ni jsem ti ublížil. Nemůžu dovolit aby se ti něco stalo Niki." Nikita se mu vrhla do náruče. ,,Všechno bude v pořádku." pošeptal Medraen a v očích se mu zeleně zablesklo.


-----------------------------------------------------------------------------------------------

Postavy v kápích spěchaly přes Teldrasilský les. Byli znaveni celodenní chůzí. Hnala je vůle jejich bohyně Elunne a její přání. Konečně dorazily ke svému cíli, měsíční studni u vesničky Moonbrook, která už byla roky opuštěná.

,,Bratři už budou na místě, je čas začít." Jeden z elfů si sundal kápi a vstoupil do chladné tyrkysové vody ve studni.

,,Za Bohyni!" Napřáhl dýku a vrazil si ji hluboko do hrudi. Vytryskla krev a elf se zhroutil do vody, která se okamžitě začala barvit do ruda.

,,Nechť Elunne přijme našeho bratra ve svých věčných zahradách." Pronesl motlidbu elf, který vedl skupinu a o točil se ke dvěma zbývajícím. ,,Začněme s rituálem!" Druzí přikývli a obstoupili studnu.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Uprostřed Teldrasilského lesa stál na stráži lord Shadowwood se svojí družinou a pozorovali obzor. Z ničeho nic se paseka, kde stanovali začla otřásat. Zazněly rohy a elfové se běželi ukrýt do lesa. Lord Naireh místo objel na svém černém panterovi a při pohledu na výboj, který Vyšlehl uprostřed paseky, a který nad ní vytvořil černou díru mezi dimenzemi křižovanou blesky se pousmál.

,,Je to tady." Vydechl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blacky Blacky | Web | 4. listopadu 2009 v 19:27 | Reagovat

Kawaii...

2 Kin Kin Kin Kin | Web | 5. listopadu 2009 v 19:27 | Reagovat

Waw...hezký, hodně hezký... nemám slov xD

3 lovesska lovesska | E-mail | Web | 10. listopadu 2009 v 14:55 | Reagovat

hezkej blog

4 Blacky Blacky | Web | 11. listopadu 2009 v 14:35 | Reagovat

Myslim že tvoje onee-chan je super :)Bud rad ze ji mas...
Ps: Arigato gozaimas za komentář...

5 Shiori Akira tvé ♥_♥ Sbéčko!! Shiori Akira tvé ♥_♥ Sbéčko!! | Web | 12. listopadu 2009 v 13:28 | Reagovat

zajimave...povídku na WoWko se ete nečetla ...XD

6 Mitsuki Yuichi de Neko Princess twoje $ßénko^^ Mitsuki Yuichi de Neko Princess twoje $ßénko^^ | Web | 14. listopadu 2009 v 9:48 | Reagovat

máš u mě přáníčko k narozkám ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama