Vůle! Planoucí Ocel. Kapitola první

28. dubna 2010 v 15:06 | Medraen Soulflyer |  Moje vlastní tvorba
-Beep - Beep- -Beep-

Ten randál je příšerný. Pomalu otvírám oči. Tmou mojí kajuty probleskuje rudé poplašné světlo a z reproduktoru se ozývá, v téhle prázné místnosti šíleně zesílený zvuk. U Císaře, zase poplach... Zvedám se z postele a šátrám po ovladači osvětlení. Vždycky se někde ztratí. Konečně nahmatám malou krabičku a místnost zalije oslnivé bílé světlo. Au, moje oči zalijí slzy jak se do nich zaboří bodavé paprsky. Musím se nějak probrat. Mačkám tlačítko na kávovaru, a za chvíli se z něj line lahodná vůně. Zatím si oblékám uniformu. Má tradiční vojenský střih říšského důstojníka, ale barevně se liší. Ostatní nosí šedé, červené nebo zelené, ale moje je bílá s rudým a černým lemováním.
Usrkávám kafe a dívám se do zrdcadla. Stojí tam devatenáctiletý mladík v bílé uniformě a s hrnkem kafe v ruce. Říká si Misaki.Tvář má pokrytou strništěm a pod levým okem se mu přes tvář táhne svislá, už zahojená jizva, památka na první střet s Alfa legií, nejstrašnější jednotkou chaosu. Moje práce není nikdy jednoduchá. Vždy po vás chtějí maximální nasazení v každé situaci. Ani nevím jak jsem k ní přišel, snad díky mojí oblibě komandovat druhé a díky duševní síle která mi umožňuje bojovat proti kacířství. Ano, jsem inkvizitor. Poprvé jsem se s říší setkal, když přišli očistit moji domovskou planetu. Většina velkých měst byla zničena z orbity bombardováním během několika prvních minut. Naštěstí jsem byl zrovna mimo město, takže mě to nezasáhlo. Zrovna jsem si užíval dovolenou u moře, když začal z oblohy pršet oheň. Vypadalo to jako nádherný ohňostroj barev, vůbec by mě nenapadlo, že se jedná o útok na naši planetu, kdyby se poblíž neoběvil warpový portál. To je taková anomálie, která umožňuje cestovat armádám chaosu z planety na planetu. Zprvu jsem si tu fialovou zářící věc nespojoval s ničím špatným, tak jsem přišel blíž, abych ji prozkoumal. Z té doby mám tuhle svoji jizvu. Z portálu totiž vyskočil kultista, lidský uctívač chaosu, a sekl po mě nějakou čepelí. Chytil jsem se za tvář, a další útok by mě určitě dorazil, kdyby nebylo duchapřítomnosti dívky, která byla na dovolené společeně se mnou. Hodila po kultistovi kámen, který ho trefil do nohy. Ten zavrávoral a spadl zpátky do portálu, který následně implodoval. Ještě že tak, moje oko naštěstí nebylo zasaženo a krvácení z rány už přestalo, takže jsem se mohl zachovat mužně a snažil jsem s utěšit moji zachránkyni, i když sám jsem byl šokovanější než ona. Když vzpomenu na tuhle idilku tak se mi vždy na tváři vykouzlí blažený úsměv. Už je to nějakou dobu. Slet následovných událostí by byl pro obyčejné lidi hrozný, ovšem já to nějak zvládl. Nějak jsme přežili pár dnů v našem plážovém domku, než jsme se setkali se zástupci Říše. V lesklé zbroji odění mariňáci, geneticky upravení lidé, bojující za svatou Terru. Byl to neuvěřitelný pohled. Ještě neuvěřitelnější bylo že přede mnou poklekli. Později jsem se dozvěděl, že mariňáci dokážou vycítit duševní sílu, a protože v Říši jsou všichni obdaření duchovní silou na nějaké vyšší pozici, nabídli mi abych se připojil k jejich tažení. A tohle jsem opravdu nečekal, i když to bylo mé přání. Dřívější útěk před smrti se změnil v nečekaném úhlu. A nejen pro mě. Moje zachránkyně, se kterou jsem cestoval dostala také možnost začít nový život. I když mariňáci byly z počátku proti, po mém vysvětlení mi umožnili vzít si ji ssebou. Tím se otevřela nová cesta pro nás oba. Transportérem jsme byli vzati na palubu vesmírného křižníku ,,Císařův Plamen", kde jsme byli podrobeni základnímu výcviku. Naučili nás o historii a současnosti říše. Bylo to těžké, ale dozvěděli jsme se spoustu užitečných věcí. ŘÍše je vedena ze svaté Terry, kde žije nesmrtelný Bůh-Císař. Území se skládá z tisíců planet spojených vůlí císaře a jeho mocné armády. Na vrcholu stojí svatá Inkvizice, polovojenská organizace bránící říši proti ostatním rasám. Je nadřízena všem ostatním, armádě, i civilistům. Právě k Inkvizici mě přiřadili, a s trochou snahy jsem dostal svoji zachránkyni pod své velení. Jinak by mohla zkončit jako kancelářská krysa u gardistů, nebo v nejhorším případě ji mohli poslat na nějakou planetu vést obyčejný civilní život. Což by byla zatracená škoda, a navíc přece nenechám někoho, komu dlužím svůj nový život ztratit se v univerzu. Raději si ji nechám pěkně na očích. Ještě k ní mám přece jistý závazek, ale o tom snad až později. Nějakým zázrakem jsme teda zůstali spolu a konečně jsem byl poslán na svoji první misi. Ve 21 sektoru na čtvrté planetě soustavy zmizela průzkumná jednotka mariňáků. Normálně by tam poslali průzkumnou loď aby zjistili, co se stalo, ale taková situace se ukázala být vinikající příležitostí pro otestování schopností nového Inkvizitora. Dostal jsem lehkou fregatu jménem ,,Nedostižná", posádku, zásoby na několik týdnů, a mohl jsem vyrazit. Vedení lodi se ukázalo být neobvykle obtížné. Posádka pořád vyžadovala moji pozornost takže nebyl čas na přemýšlení. Cesta se skládala ze třinácti skoků pomocí warpového pohonu a po každém skoku se muselo několik hodin čekat na dobití zásobníku energie. Během té doby jsem se mohl seznamovat s posádkou mojí lodi. Kromě mojí zachránkyně, která byla přidělena díky mojí pomoci k asistenci palubních zbraní. Co se týče lodi která mi byla přidělena, nemohl jsem být spokojenější. Křížník třídy ,,Cobra", loď která tvoří páteř císařského loďstva. Ta moje byla upravená na průzkumnou verzi, s nižší tloušťkou pancíře, ale zato se silnějším pohonem a zbraněmi. Posádku tvoří 72 odhodlaných mužů a žen, a jednotka dvaceti geneticky upravených mariňáků, kteří povedou pozemní průzkum. Cesta ubíhala bez problémů a v duši jsem věřil, že s touto fantastickou lodí a posádkou dokážu cokoliv. Bohužel mi velice brzy došlo, jak jsem se mýlil...
Lodí otřásl výbuch. Neustál jsem to a polil jsem si rukáv svojí uniformy. Bezva to začíná. Pokládám hrnek na svůj všestolek a skrz blikající světla na koridorech se řítím do velínu. Když procházím posledními dveřmi tak lodí otřásá další výbuch, díky němuž sem se pořádně narazil o jeden z palubních počítačů. Zatnul jsem zuby a doběhl jsem k velitelskému křeslu.

,,Hlášení!" Zakřičel jsem na vystrašenou důstojnici, která má na starosti stav lodě.
,,R-Rozkaz! Na levoboku máme dvě trhliny v trupu, uniká nám kyslík protože bylo poškozeno ovládání tlakových přepážek. Na opravě se pracuje!" Dostala ze sebe. Snažil jsem se vztřebávat co se to s mojí lodí děje.
,,Jsme už několik minut pod palbou. Čekáme na vaše rozkazy pane!" Ozvala se mladá poddůstojnice z velení palebných postavení. Zdá se mi to, nebo je celý velín zaplněný jen ženami? Nikdy mi to tak nepřišlo ... ale na takové myšlenky teď není čas!
,,Opětujte palbu, palte dle libosti." Rozkázal jsem do prostoru velínu, zatímco jsem na obrazovce radaru pozoroval červenou pulzující tečku označující nepřátelskou loď.
,,Rozkaz, pálíme." Ozvalo se z komunikátoru. Loď zaplnily lehké vibrace označující aktivaci palubních zbraní. Lodí otřásl další výbuch. který mě téměř shodil z křesla.
,,Kyslíkové nádrže proraženy! Do patnácti minut jsme bez vzduchu."
,,Cože!" zděsil jsem se. Teď jsem ztraceni, bez vzduchu nemůžeme vůbec nic.
,,Kontakt! Císařský křižník model ,,Cobra" na třetí hodině!"
,,Spojte mě!" Zakřičel jsem na komunikátorku. Vzápětí se rozzářila velká obrazovka, kterou jsem předtím považoval za stěnu, a na ní se oběvila tvář ženy s dlouhými bílími vlasy a v bílém brnění.
,,Tady komandér Inkvizitor Misaki. Žádáme vás o pomoc v boji proti kacířům." Požádal jsem ji roztřeseným hlasem.
,,Tady komandér sestra Ichinose z řádu Šarlatové růže. Vaší žádosti nemůžeme vyhovět, sbohem." A spojení se přerušilo.
,,C-Co?!" Zakoktal jsem se. Dlaší výbuch mě shodil z křesla. Snaha vstát mě docela opustila.
,,Řízení poškozeno! Jaké jsou příkazy pane?" Nejsem schopný odpovědět.. nevím co říct.
,,P-Přistaňte." Dostal jsem po chvíli ze sebe.
,,Prosím?!" Vyštěkla důstojnice, která má na starosti pohon.
,,Dostaňte nás dolů na povrch planety." Ujistil jsem ji o svém rozhodnutí.
,,R-Rozkaz pane!" Odpověděla a komunikátorem posílala můj příkaz dál. Skrz průzory vidím, jak se loď natáčí přídí k té prokleté planetě. Otřesy už ani nevnímám, protože zaplňují celou loď, sejně jako skučení poškozených motorů. Pokud přežijeme přistání, nebo spíš dopad, tak se budu muset všem omluvit za svoji neschopnost... myslím že to ale nezvládnu. Bolí mě hlava i když nevím zda je to z důvodu pádu, nebo psychyckého šílenství, které provází celou tuhle sebevražednou akci. Ale je i naděje, i když já jsem ji už ztratil tak něco ve mě pořád věří. Co je to za hřejivý pocit? Rozhodl jsem se postavit. Ani ne já jako to ve mě co mi dodává sílu. Rozhodlo to abych šel k přednímu průzoru a zíral na barevné divadlo za skly. Křik posádky spolu s barvami ohně při průletu atmosférou tvořily symfonii cizího světa, tak krutou a nádhernou že ji nelze jinak než naslouchat. napřáhl jsem ruce do prázdna, jako pták dychtící po prvním vzlétnutí a vychutnával jsem si tuto situaci, kterou mi nabídly vesmírné jevy. Cítím sílu samotného života, samotné smrti. Přítomnost božstev i plynutí vesmírných sil. Skalnatý povrch planety se však neúprostně blížil jako temnota warpu. Krátce jsem požádal císaře, ať pomůže mojí posádce v nouzi, a připravil jsem se na náraz. Někdo mě chytil v poslední chvíli letu za ruku. Ten dotek byl teplý a příjemný jako žádný jiný. Nebyl čas přemýšlet kdo to je, stiskl jsem ji a rozloučil jsem se se životem. Pak přišel náraz a temnota.
,,Odteď až na věky." Ozval se ze tmy příjemný a známý hlas.
,,Cynthia," Vydech jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shuffle Shuffle | Web | 4. května 2010 v 20:16 | Reagovat

OMG!Jak to děláš?Absolutně jsem se vsákla do děje,upa SUGOI!!Kyaaa miluju tě,a miluju sebe!!xD

2 Blackie Blackie | Web | 10. května 2010 v 18:22 | Reagovat

KAWAIIIIIII!!!Its great...I agree with Shuffle :D xDxDxD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama