Věčnost nechápe následky svých činů.

27. května 2013 v 20:36 | Medraen Soulflyer |  Moje vlastní tvorba
Plážová iluze pořád pokračovala, i když jsem stále nechápal význam tohoto úkazu, a co se mi snaží říct. Třeba šlo jen o náhodný úkaz, kterého jsem se stal svědkem, třeba to byla má vzpomínka na minulost, nebo ukázka toho, co mne čeká. Naplnilo mne to pocitem štěstí, ale zároveň jsem se cítil smutný, tato iluze byla neosobní, neskutečná. Byla jakoby jen součást mojí fantazie, i když se odehrávala všude kolem mne. Přesto to bylo chladné a cizí. Teplý večer na pláži pomalu ustupoval. Dívka se zvedla a s úsměvem zamířila do plážové chatky. Moře ustoupilo a v písku začal růst vysoká tráva. Celá iluze se rozpadla a ukázala pravou podobu okolního prostředí, tak jak jsem ji znal předtím. Potom jsem si to uvědomil. Bylo to znázornění mého snu, když jsem byl ještě v jiném světě. Toužil jsem procestovat svět a k jedné této představě patřila i návštěva pláže. Ve dvou s drinkem v ruce zírat na západy slunce a nestarat se o problémy. Celý můj život ale zmizel a já se ocitl tady. Bez toho abych si splnil byť jedinný sen. Pořád ještě netuším, jak jsem se sem dostal, zda jsem odešel doprovolně, nebo byl můj předchozí život unkončen a já jsem se objevil zde.

Jedna věc však byla jistá. Nějaký předchozí život tu byl, nebo nějaké předchozí bytí. Existence, kde jsem byl živější, měl jsem touhy a přání, a můj život se netočil v kruhu.. Nebo snad točil ? To si teď nedokáži vybavit, je ale možné že ten život nakonec nebyl tak úžasný, a snad byl i smutně prázdný a nenaplněný.

Zajímalo by mne, jaký jsem tehdy byl, zda jsem byl jiný než teď. Jedna věc mi ale zůstala v hlavě. Byly to sny které se mnou cestovaly celé mé bytí - nebo tak si to alespoň představuji. Sice si už nepamatuji o čem byly, koho se týkaly, a kam mířily. To ale nevadí. Můj život je spoután s mými sny, nějakým zvláštním způsobem spojen a byl na nich závislý. Když nad tím pojmem přemýšlím, cítím se oslabený, smutný a ztracený. Je dost pravděpodobné, že jsem chtěl dosáhnout cílů které mi byly odepřeny, uzamčeny. Ale proč mě to teď napadlo ? Snad ve mě vyvolává ta nekonečná pustina vzpomínky pocitů z jiných dob, radostnějších či smutnějších.

"Jsi tu za trest." Ozvalo se za mými zády.

Ohlédl jsem se, ale nic jsem nespatřil. Jen mírné vlnění trávy, se kterou si pohrával místní vítr.

"Trest za následování snu." Pokračoval tajemný hlas.

Začínal jsem se cítit sklíčeně. Slova tajemného hlasu mne bodala do srdce jako nůž. Jakoby přesně věděla nad čím myslím.

"Možná bys rád věděl celý svůj příběh." Ozvalo se znovu, odněkud zeshora. "Jak a proč ses tady dostal, a co tady máš dělat. Začněme od začátku... " Hlas mne opět obletěl a nyní vycházel z druhé strany. " Kdysi jsi byl živá bytost žijící svůj život ve světě daleko odtud. Zhřešil jsi tam, jelikož ses vydal po cestě snu, kterého jsi nikdy neměl dosáhnout. Trpěl z malých zklamání, radoval ses z drobných úspěchů, ale skutečného naplnění jsi nikdy nedošel. Chtěli jsme ti pomoci, házeli jsme ti klacky pod nohy, lámali tvoji mysl představami, ale nic nám skutečně nepomohlo k tomu abychom tě přesvědčili, že tvůj sen je zbytečný a pouze si ničíš život, kterého by jsi mohl dosáhnout, pokud bys následoval sen jiný. Jsi hlupák, a v tom je ten problém. Tvůj život byl takový jaký jsme si mysleli že bude. Žil jsi v radosti i v trápení a to kvůli svému snu. Usoudili jsme, že nemáš šanci na nápravu, a proto jsme tě vzali do snového světa, a uzavřeli jsme tě do představy ideálního života podle nás v naději, že tě to vyléčí z tvého osobního snu. Bohužel jsme opět selhali, a po nesčetných cyklech jsme usoudili, že jsi ztracený případ. Bohužel, tvé skutečné tělo je již hrozně dlouho rozpadlé na prach, takže jsi odsouzený navždy bloudit po snovém světě bez naděje na návrat... možná je to takhle pro tebe lepší. Řád světa takový, jaký jsme vytvořili nesmí být porušován, a tvoje snahy jej zrušit, ovládnout a osvobodit se z něj selhaly. Tohle je tvé věčné vězení, jelikož tvé sny jsou už dávno ztracené a zde nám nemůžeš škodit." Neznámý hlas domluvil a utichl.
Byl jsem opět sám a mohl si přebrat vše, co mi bylo před chvílí řečeno. Moje sny že byly hrozbou ? A pro koho a proč ? Proč někomu vadilo že jsem si chtěl život prožívat po svém a bez pravidel které by mi ukládala co mohu a co ne? Tyto myšlenky dnes nejspíš nezodpovím, ale třeba se časem naleznou nějaká vodítka, které mi pomohou ve skládání celkového obrázku. Nyní je na čase prozkoumat své vězení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama